Úvod k moravské vlajce

Snad každý národ či státní útvar má svoje symboly, k jehož nejviditelnějším a nejsignifikantnějším se řadí jeho vlajka. Co se této věci týká historického území Moravy, situace je neujasněná a nejednotná. Vzhledem k této skutečnosti, která provází podobu moravské vlajky, předkládáme veřejnosti návrh standarty, jejíž základní strukturou je žluto-červeno-modrá trikolóra, která je k vidění na promoravských akcích například v podobě šerpy a reprezentuje stěžejní moravské barvy. Zároveň mohou symbolicky představovat známé pověstné tři Svatoplukovy pruty. Také jsou v souladu s heraldicko-vexilologickými pravidly, kdy horní pruh představuje barvu figury, další její vedlejší tinkturu a spodní hlavní barvu erbu, tedy podkladovou. Pro identifikaci se na středové ose této zástavy nachází moravská orlice s tradičním a široké veřejnosti zažitým bílo-červeným šachováním, tudíž na rozdíl od žluto-červeného kostkování, které někteří upřednostňují, nedochází k duplicitě barev a z odborného heraldicko-vexilologického hlediska je proto znak na vlajce přípustný. Moravský symbol je polepšen o meč moravského zemského hejtmana, pocházející patrně z 2. pol. 17. stol., cyrilo-metodějský kříž ze sochy věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje v Mikulčicích na jihu Moravy. Tímto je připomenuto nejslavnější období moravské historie a zároveň symbol křesťanství, které pro širokou společnost vždy představovalo pevnou jistotu utvářející životní hodnoty nejen evropského kontinentu a v současné neklidné době by mělo opět plnit úlohu pomyslné pevné kotvy v těchto rozbouřených hladinách veřejného dění... Dále je orlici přidán zpřetržený řetěz jako dávný symbol víry v osvobození od cizí nadvlády. Dvojramenný kříž obsahuje znaky z hlaholice — abecedy, kterou Moravanům přinesli zmiňovaní věrozvěstové. Tato vlajka tedy může být přijatelným konsensem užívaných moravských zástav. Autor se snažil orlici ztvárnit tak, aby při pohledu povznesla na duchu, probudila hrdost, zahřála na srdci, vnitřně posílila a to i v odhodlání pro společnou věc, podobně jako emotivní hudba, například píseň a současně moravská hymna Jsem Moravan a kompaktní výtvarný celek, stejně tak ve spojitosti s moravskou žluto-červeno-modrou trikolórou, působil harmonickým dojmem a vyvolal příjemný citový prožitek. Pro úplnost uvádíme, že naši verzi moravské vlajky máme opatřenou notářským zápisem a kladně se k ní vyjádřil parlamentní heraldicko-vexilologický odborník původem z Moravy.

Historie moravské vlajky

Náš návrh je nám jediným známým provedením připomínající nejvýznamnější období Velké Moravy, kdy naše země byla díky moravskému králi sv. Rastislavovi a sv. bratřím Konstantinovi a Metodějovi, patronům Moravy a (od r. 1980) spolupatronům Evropy, politicky a kulturně samostatná a vzešla z ní kultura všech Slovanů. Svatí věrozvěstové našim moravským předkům nepřinesli jen písmo a církevní texty ve staroslověnštině, církevní slovanštině, jak je dnes zjednodušeně vykládáno. Přinesli Písmo svaté zapsané hlaholicí, písmem vytvořeným přímo pro Moravany, a jazykem, o kterém směle můžeme říci, že byl prvním spisovným moravským jazykem, protože obsahoval termíny v dosavadní slovanštině nové. Tímto spisovným jazykem (čtvrtým liturgickým po aramejštině, řečtině a latině) a písmem byl sepsán pro samostatnost Moravy neméně důležitý a dnes jen sporadicky zmiňovaný Zakon sudnyj ljudem, zahrnující občanské a trestní právo. Zamlčováno je, že 485 let před založením Karlovy univerzity měli Moravané své vysoké učení, založené věrozvěsty podle konstantinopolské akademie. Moravský král sv. Rastislav životem, dílem i mučednickou smrtí naplnil význam svého jména „roste ve slávě, rozmnožuje slávu“.

Zajímavostí je, že Moravě údajně prapor nikdy udělen nebyl. R. 1286 se objevuje vpravo hledící stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou zbrojí položená na modrém štítu. Podle Bartoloměje Paprockého z Glogol (Zrcadlo slavného Markrabství Moravského z r. 1593) toto provedení připomíná spojení Moravy s Chorvatskem prostřednictvím Rastislavovy manželky Miloslavy, dalmatské kněžny.

První známou vlajkou na Moravě je markraběcí prapor moravského markraběte Jošta Lucemburského. Na modrém listu je položena bílo-červená orlice s královskou zlatou korunou a zlatou zbrojí. Za pomoc Moravanů v boji proti vzbouřeným Vídeňanům vyhověl římský císař Friedrich III. žádosti moravského zemského hejtmana Jindřicha z Lipé a r. 1462 „polepšil“ moravskou orlici ze stříbrné na zlatou. Ve skutečnosti ale u malého znaku Moravy nešlo o polepšení (rozhojnění znaku), ale jen o výměnu stříbrné za zlatou, po odborné stránce nesprávnou a navíc se orlice ztrátou barvy jednoho kovu stala méně pestrou. Zajímavou je i právoplatnost „polepšení“. Císař udělením privilegia zasáhl do pravomoci českého krále Jiřího z Poděbrad, který tuto výsadu nepotvrdil. Ač byla po staletí opakovaně potvrzována, poprvé českým králem Matyášem Korvínem r. 1479, v praxi se neujala a prosazovali ji především moravští Němci.

Moravské zástavy měly v minulosti více podob. V r. 1611 holdovali Moravané králi Matyáši II. s bílo-modrými vlajkami. První doložené použití žluto-červené orlice na modrém štítu je z r. 1800 na jednom z praporů moravské domobrany. Pokud byly moravské prapory pruhované, pruhy byly vždy vodorovné. Od francouzské revoluce přestávaly prapory reprezentovat feudály, ale staly se politickými symboly. Za věrnost při Napoleonově vpádu bylo moravským stavům povoleno nosit uniformy v zemských barvách: zlaté, červené a modré. V r. 1848 se sešel říšský sněm, který v Kroměříži přijal moravské zemské barvy žlutou a červenou. O barvách a provedení zemské vlajky se nejednalo. Usnesení bylo ale neplatné, protože panovník ho nepodepsal a sněm nechal rozehnat. Nejvýznamnějším výsledkem sněmu byla dohoda Moravanů s panovníkem o zrušení roboty na Moravě jako v první zemi mocnářství.

Situace na Moravě s velkým zemským vlastenectvím a blízkými vztahy s Vídní byla v 19. stol. složitá tím, že o Moravany bojovala Praha. Bílo-červeno-modrá trikolóra (vycházející ze stříbrno-červené orlice na modrém štítu) vadila Vídni kvůli slovanským barvám a prosazovala žluto-červeno-modrou (zlato-červená orlice na modrém štítu). Velkou nelibost panovníka vyvolaly v r. 1862 bílo-červeno-modré trikolóry mylně považované za všeslovanské, které ale mají jiné pořadí barev. Bylo vyvoláno jednání o správných moravských barvách, ještě v r. 1896 ale nebylo rozhodnuto a tolerovány byly obě varianty. Teprve v letech 1915 až 1918 se moravskými barvami staly žlutá, červená a modrá. Po vzniku Československa se objevovaly žluto-červené i bílo-červené bikolóry, poté došlo k návratu k bílo-červené, protože Češi ve žluto-červené viděli projev moravského separatismu. Německy mluvící Moravané ale i ve státní svátky dále vyvěšovali žluto-červenou bikolóru. Za 2. světové války ji používali jak moravští odvedenci německého jazyka, tak příslušníci Moravské nacionální sociální strany hlásící se ke spolupráci s NSDAP, jejíž obdobu vnitřního členění také vytvořila. Jako nejvyššího představitele uznávala Adolfa Hitlera.

V r. 1968 v souvislosti s uvolněním poměrů vznikla Společnost pro Moravu a Slezsko (SMS), která za svůj znak zvolila půlený modro-žlutý štít s půlenou moravsko-slezskou orlicí. Moravská orlice byla bílo-červená. Cílem SMS byl návrat k zemskému zřízení ve spolkovém státu. Ani Češi, ani Slováci ale o takový model republiky nestáli a na samotné Moravě byly rozpory. Samotné hnutí neprosazovalo existenci moravského národa. S koncem r. 1989 přišla obnovená vlna moravského vlastenectví. Patrně špatným výkladem neplatného rozhodnutí sněmu z r. 1848, podpořeném neznalostí kvůli absenci výuky moravských dějin ve školách, došlo k tomu, že moravští vlastenci začali používat žluto-červené bikolóry, což působilo zvláště komicky při protestech Moravanů v Praze, která má stejnou vlajku. Po několik let probíhaly spory o podobu moravské standarty mezi zastánci dvojbarevného a tříbarevného provedení; navíc, zda žlutá či bílá. Po delším upozorňování na neplatnost usnesení i na směšnost používání žluto-červeného praporu v Praze byla tato zástava doplněna o znak. Postupně s různým, vždy však zbytečným, olemováním štítu. Zbytečným proto, že modrá barva štítu nesplývá ani se žlutou, ani s červenou na vlajce.

V r. 2010 přišla organizace Moravská národní obec (zal. 1985) s iniciativou vyvěšování moravských praporů na radnicích každoročně 5. července ve svátek zmíněných věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje. Nešťastně, snad aby vyhověli všem, nabízeli celkem sedm variant moravských vlajek, ale od počátku prosazovali výhradně žluto-červenou bikolóru s odůvodněním, že byla přijata sněmem v r. 1848. Žluto-červenou bikolóru se znakem se žluto-červeně šachovanou orlicí na modrém štítu přijal rovněž později nově ustanovený Moravský kulatý stůl složený z představitelů promoravských organizací. Je zjevné, že varianta v této podobě není praporem zemským, občanským, ale je symbolem politického hnutí, protože nedošlo k jeho přijetí širokou moravskou veřejností bez ohledu na politické smýšlení. Práce na naší variantě moravské vlajky začaly na začátku r. 2011 s cílem vytvořit kompromisní řešení nepolitické standarty, která Moravanům v důstojné podobě připomene dějiny země.

Stručné důvody proti užívané žluto-červené bikolóře

  • ■ nebyla oficiálně nikdy přijata žádnou zemskou či státní institucí
  • ■ odporuje heraldicko-vexilologickým pravidlům
  • ■ totožnost s vlajkou hlavního města Prahy, ze kterého pramení snahy enormně oslabit Moravu i Slezsko
  • ■ ironická poznámka politika V. Klause v pozici hlavy státu na setkání patnácti prezidentů zemí střední, jižní a východní Evropy v Brně v r. 2007, který se vždy stavěl kategoricky odmítavě k oprávněným snahám o obnovu moravského a slezského zemského zřízení: „Kde se tady vzalo tolik pražských vlajek?“
  • ■ byla schválena v r. 2007 na sněmu politické strany Moravané bez mandátu moravské veřejnosti
  • ■ dva pruhy oproti třem působí trochu jednodušeji a méně důstojněji
  • ■ hlavní moravská barva, tedy modrá, tj. podkladová erbu, není na bikolóře zastoupena, tudíž zde barvy vzájemně nekorespondují s erbem
  • ■ v době jejího přijetí (cca r. 2005) byla z důvodu velkého časového prostoru slabšího povědomí o moravském hnutí možnost zavést jinou standartu
  • ■ v provedených anketách u respondentů nesklízí sympatie a k dispozici jsou esteticky, tedy líbivěji, přijatelnější varianty, které u moravské veřejnosti mohou probudit hrdost na svoji zemi, stejně tak je na místě, aby samotný znak, notabene orlice, budila respekt
  • Moravská národní obec na svém usnesení ze dne 10. 1. 2008 deklarovala, že vedle žluto-červené bikolóry preferuje rovněž žluto-červeno-modrou trikolóru a stejně tak užívání bílo-červené orlice v modrém poli
  • ■ žluto-červenou bikolóru používali moravští Němci a sudetští Němci nyní nehorázně přes tzv. Benešovy dekrety požadují znovunabytí svých majetků
  • ■ žluto-červené pásky s orlicí používali rovněž členové Moravské nacionální sociální strany, kteří byli loajální k německým okupantům a většina z nich byla v minulosti soudně trestána za protiprávní jednání
  • ■ žluto-červená orlice se žlutou zbrojí rovněž odporuje odborným parametrům, jelikož tinktura zbroje (zobák, jazyk, pařáty) má být odlišná od barvy figury
  • ■ bílo-červená orlice oproti žluto-červené je kontrastnější a vzhlednější
  • ■ žluto-červeno-modrá trikolóra je na rozdíl od žluto-červené bikolóry pro svůj modrý pruh navíc důstojnější, zářivější a zároveň také ke státní bílo-červeno-modré trikolóře vyvážená počtem barev, k tomu ji někteří účastníci nosili či stále používají v podobě šerpy a »Moravská národní obec« je nabízela či stále vystavuje na svých internetových stránkách
  • ■ vyobrazování jazyka v červené barvě je další nonsens, jelikož podle heraldických pravidel jako zbroj má být žluté barvy
  • ■ povýšení orlice z bílé na žlutou v r. 1462 bylo problematické a moravští stavové ho neuznali
  • ■ na titulní straně barevné přílohy knihy Barvy zemské a národní všech známých států na zemi. Příruční knížečka s historickými vysvětlivkami k poučnému a praktickému účelu. (Praha, Alois Hynek, 1884) je vyobrazena žluto-červeno-modrá trikolóra jako moravské barvy
  • „Hned z rána, dříve ještě než hudba procházející městem probouzela z klidného spánku obyvatelstvo, viděti bylo mnohé, kteří procházeli městem a sledovali, kdy z kterého domu vyvěšen bude prapor, kde zavěšena bude jaká výzdoba aneb případné heslo. A bylo vskutku do 6. hodiny ranní celé město oděno v háv slavnostní. Skoro z každého domu vlál prapor, na více domech i po dvou, buď v barvách českých, neb v barvách zemských, které dnes pro Moravu stanoveny jsou na trikoloru žluto-červeno-modrou, jelikož původní barvy země bílo-červeno-modrá, úřady vykládány za nepřípustné a zakazovány proto, že prý značí barvy všeslovanské.“ (Dačické listy, výňatek popisu slavnosti ze dne 25. 7. 1896)
  • „Jenom pozor na žluto-červené vlajky! Jejich použití je největší omyl, jakého se moravští aktivisté vůbec mohli dopustit. Tyto vlajky jsou historicky spojeny s německým živlem na Moravě a není mi známo, že by je na Moravě někdo jiný než Němci v minulosti používal. Tyto vlajky se nejvíce ,proslavily‘ při předválečných a válečných pochodech Němců Brnem... Každé jejich opětovné použití coby národní či zemské symboliky bude pamětníky a nejen jimi navždy spojeno se vzpomínkou na nejtemnější období našich dějin. Každé dobré úsilí bude z nevědomosti použitím této symboliky pošpiněno, pošlapáno, diskvalifikováno a předem odsouzeno k nezdaru.“ (Mgr. Pavel Nosál, profesor latiny, češtiny a literatury)

Dokument se stručným výkladem o naší moravské vlajce si můžete stáhnout zde.


Obrázek moravsko-slezské varianty vlajky, k níž si popis můžete stáhnout zde.