Úvod k moravské vlajce

Snad každý národ či státní útvar má svoje symboly, k jehož nejviditelnějším a nejsignifikantnějším se řadí jeho vlajka. Co se této věci týká historického území Moravy, situace je neujasněná a nejednotná. Vzhledem k této skutečnosti, která provází podobu moravské vlajky, předkládáme veřejnosti návrh standarty, jejíž základní strukturou je žluto-červeno-modrá trikolóra, která je k vidění na promoravských akcích například v podobě šerpy a reprezentuje stěžejní moravské barvy. Zároveň mohou symbolicky představovat známé pověstné tři Svatoplukovy pruty. Také jsou v souladu s heraldicko-vexilologickými pravidly, kdy horní pruh představuje barvu figury, další její vedlejší tinkturu a spodní hlavní barvu erbu, tedy podkladovou. Pro identifikaci se na středové ose této zástavy nachází moravská orlice s tradičním a široké veřejnosti zažitým bílo-červeným šachováním, tudíž na rozdíl od žluto-červeného kostkování, které někteří upřednostňují, nedochází k duplicitě barev a z odborného heraldicko-vexilologického hlediska je proto znak na vlajce přípustný. Moravský symbol je polepšen o meč moravského zemského hejtmana, pocházející patrně z 2. pol. 17. stol., cyrilo-metodějský kříž ze sochy věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje v Mikulčicích na jihu Moravy. Tímto je připomenuto nejslavnější období moravské historie a zároveň symbol křesťanství, které pro širokou společnost vždy představovalo pevnou jistotu utvářející životní hodnoty nejen evropského kontinentu a v současné neklidné době by mělo opět plnit úlohu pomyslné pevné kotvy v těchto rozbouřených hladinách veřejného dění... Dále je orlici přidán zpřetržený řetěz jako dávný symbol víry v osvobození od cizí nadvlády. Dvojramenný kříž obsahuje znaky z hlaholice — abecedy, kterou Moravanům přinesli zmiňovaní věrozvěstové. Tato vlajka tedy může být přijatelným konsensem užívaných moravských zástav. Autor se snažil orlici ztvárnit tak, aby při pohledu povznesla na duchu, probudila hrdost, zahřála na srdci, vnitřně posílila a to i v odhodlání pro společnou věc, podobně jako emotivní hudba, například píseň a současně moravská hymna Jsem Moravan a kompaktní výtvarný celek, stejně tak ve spojitosti s moravskou žluto-červeno-modrou trikolórou, působil harmonickým dojmem a vyvolal příjemný citový prožitek. Pro úplnost uvádíme, že naši verzi moravské vlajky máme opatřenou notářským zápisem a kladně se k ní vyjádřil parlamentní heraldicko-vexilologický odborník původem z Moravy.

Historie moravské vlajky

Náš návrh je nám jediným známým provedením připomínající nejvýznamnější období Velké Moravy, kdy naše země byla díky moravskému králi sv. Rastislavovi a sv. bratřím Konstantinovi a Metodějovi, patronům Moravy a (od r. 1980) spolupatronům Evropy, politicky a kulturně samostatná a vzešla z ní kultura všech Slovanů. Svatí věrozvěstové našim moravským předkům nepřinesli jen písmo a církevní texty ve staroslověnštině, církevní slovanštině, jak je dnes zjednodušeně vykládáno. Přinesli Písmo svaté zapsané hlaholicí, písmem vytvořeným přímo pro Moravany, a jazykem, o kterém směle můžeme říci, že byl prvním spisovným moravským jazykem, protože obsahoval termíny v dosavadní slovanštině nové. Tímto spisovným jazykem (čtvrtým liturgickým po aramejštině, řečtině a latině) a písmem byl sepsán pro samostatnost Moravy neméně důležitý a dnes jen sporadicky zmiňovaný Zakon sudnyj ljudem, zahrnující občanské a trestní právo. Zamlčováno je, že 485 let před založením Karlovy univerzity měli Moravané své vysoké učení, založené věrozvěsty podle konstantinopolské akademie. Moravský král sv. Rastislav životem, dílem i mučednickou smrtí naplnil význam svého jména „roste ve slávě, rozmnožuje slávu“.

Zajímavostí je, že Moravě údajně prapor nikdy udělen nebyl. R. 1286 se objevuje vpravo hledící stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou zbrojí položená na modrém štítu. Podle Bartoloměje Paprockého z Glogol (Zrcadlo slavného Markrabství Moravského z r. 1593) toto provedení připomíná spojení Moravy s Chorvatskem prostřednictvím Rastislavovy manželky Miloslavy, dalmatské kněžny.

První známou vlajkou na Moravě je markraběcí prapor moravského markraběte Jošta Lucemburského. Na modrém listu je položena bílo-červená orlice s královskou zlatou korunou a zlatou zbrojí. Za pomoc Moravanů v boji proti vzbouřeným Vídeňanům vyhověl římský císař Friedrich III. žádosti moravského zemského hejtmana Jindřicha z Lipé a r. 1462 „polepšil“ moravskou orlici ze stříbrné na zlatou. Ve skutečnosti ale u malého znaku Moravy nešlo o polepšení (rozhojnění znaku), ale jen o výměnu stříbrné za zlatou, po odborné stránce nesprávnou a navíc se orlice ztrátou barvy jednoho kovu stala méně pestrou. Zajímavou je i právoplatnost „polepšení“. Císař udělením privilegia zasáhl do pravomoci českého krále Jiřího z Poděbrad, který tuto výsadu nepotvrdil. Ač byla po staletí opakovaně potvrzována, poprvé českým králem Matyášem Korvínem r. 1479, v praxi se neujala a prosazovali ji především moravští Němci.

Moravské zástavy měly v minulosti více podob. V r. 1611 holdovali Moravané králi Matyáši II. s bílo-modrými vlajkami. První doložené použití žluto-červené orlice na modrém štítu je z r. 1800 na jednom z praporů moravské domobrany. Pokud byly moravské prapory pruhované, pruhy byly vždy vodorovné. Od francouzské revoluce přestávaly prapory reprezentovat feudály, ale staly se politickými symboly. Za věrnost při Napoleonově vpádu bylo moravským stavům povoleno nosit uniformy v zemských barvách: zlaté, červené a modré. V r. 1848 se sešel říšský sněm, který v Kroměříži přijal moravské zemské barvy žlutou a červenou. O barvách a provedení zemské vlajky se nejednalo. Usnesení bylo ale neplatné, protože panovník ho nepodepsal a sněm nechal rozehnat. Nejvýznamnějším výsledkem sněmu byla dohoda Moravanů s panovníkem o zrušení roboty na Moravě jako v první zemi mocnářství.

Situace na Moravě s velkým zemským vlastenectvím a blízkými vztahy s Vídní byla v 19. stol. složitá tím, že o Moravany bojovala Praha. Bílo-červeno-modrá trikolóra (vycházející ze stříbrno-červené orlice na modrém štítu) vadila Vídni kvůli slovanským barvám a prosazovala žluto-červeno-modrou (zlato-červená orlice na modrém štítu). Velkou nelibost panovníka vyvolaly v r. 1862 bílo-červeno-modré trikolóry mylně považované za všeslovanské, které ale mají jiné pořadí barev. Bylo vyvoláno jednání o správných moravských barvách, ještě v r. 1896 ale nebylo rozhodnuto a tolerovány byly obě varianty. Teprve v letech 1915 až 1918 se moravskými barvami staly žlutá, červená a modrá. Po vzniku Československa se objevovaly žluto-červené i bílo-červené bikolóry, poté došlo k návratu k bílo-červené, protože Češi ve žluto-červené viděli projev moravského separatismu. Německy mluvící Moravané ale i ve státní svátky dále vyvěšovali žluto-červenou bikolóru. Za 2. světové války ji používali jak moravští odvedenci německého jazyka, tak příslušníci Moravské nacionální sociální strany hlásící se ke spolupráci s NSDAP, jejíž obdobu vnitřního členění také vytvořila. Jako nejvyššího představitele uznávala Adolfa Hitlera.

V r. 1968 v souvislosti s uvolněním poměrů vznikla Společnost pro Moravu a Slezsko (SMS), která za svůj znak zvolila půlený modro-žlutý štít s půlenou moravsko-slezskou orlicí. Moravská orlice byla bílo-červená. Cílem SMS byl návrat k zemskému zřízení ve spolkovém státu. Ani Češi, ani Slováci ale o takový model republiky nestáli a na samotné Moravě byly rozpory. Samotné hnutí neprosazovalo existenci moravského národa. S koncem r. 1989 přišla obnovená vlna moravského vlastenectví. Patrně špatným výkladem neplatného rozhodnutí sněmu z r. 1848, podpořeném neznalostí kvůli absenci výuky moravských dějin ve školách, došlo k tomu, že moravští vlastenci začali používat žluto-červené bikolóry, což působilo zvláště komicky při protestech Moravanů v Praze, která má stejnou vlajku. Po několik let probíhaly spory o podobu moravské standarty mezi zastánci dvojbarevného a tříbarevného provedení; navíc, zda žlutá či bílá. Po delším upozorňování na neplatnost usnesení i na směšnost používání žluto-červeného praporu v Praze byla tato zástava doplněna o znak. Postupně s různým, vždy však zbytečným, olemováním štítu. Zbytečným proto, že modrá barva štítu nesplývá ani se žlutou, ani s červenou na vlajce.

V r. 2010 přišla organizace Moravská národní obec (zal. 1985) s iniciativou vyvěšování moravských praporů na radnicích každoročně 5. července ve svátek zmíněných věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje. Nešťastně, snad aby vyhověli všem, nabízeli celkem sedm variant moravských vlajek, ale od počátku prosazovali výhradně žluto-červenou bikolóru s odůvodněním, že byla přijata sněmem v r. 1848. Žluto-červenou bikolóru se znakem se žluto-červeně šachovanou orlicí na modrém štítu přijal rovněž později nově ustanovený Moravský kulatý stůl složený z představitelů promoravských organizací. Je zjevné, že varianta v této podobě není praporem zemským, občanským, ale je symbolem politického hnutí, protože nedošlo k jeho přijetí širokou moravskou veřejností bez ohledu na politické smýšlení. Práce na naší verzi moravské vlajky začaly na začátku r. 2011 s cílem vytvořit kompromisní řešení nepolitického symbolu, který Moravanům v důstojné podobě připomene dějiny země.

Stručné důvody proti užívané žluto-červené bikolóře

Dokument se stručným výkladem o našem návrhu moravské vlajky si můžete stáhnout zde.

Obrázek našeho návrhu moravsko-slezské varianty vlajky, k níž si popis můžete stáhnout zde.

Obrázek návrhu slezské vlajky s klasickou slezskou orlicí, k níž si popis můžete stáhnout zde.